Anotace:
Obrazy z pohanského Ruska, inspirované starým rituálem uctívání příchodu jara.
„Moudří starci sesazení v kruhu pozorují předsmrtný tanec dívky, kterou pak obětují bohu Jara, aby získali jeho milost.“
Jsme schopni se v dnešní povrchní době obětovat? Pro koho, nebo pro co? Jaké jsou podoby obětování se mladé generace? Možná i neobětování se pro nic a pro nikoho? Nepochopitelné se může možná jevit jako jistý fakt neúnosnosti pohanských bohů a rituálů v ateistickém prostředí. Jaké jsou právě naše hodnoty, které nám pomohou rozšifrovat a vyhodnotit sílu rituálů a jejich udržení koloběhu cyklu života?
Choreograf a tanečník Jiří Bartovanec se 13 studenty 3. roč. Konzervatoře Duncan centre hledali jisté principy svých životů. Pracovali s radostí, se strachem a oddáním se jeden druhému, nebo dokonce všemu a všem. Důležitým elementem se tak stala jejich vlastní přítomnost, jako by Svěcení jara bylo rituálem jejich vlastních já a doby, ve které žijí.
