Toto je testovací zpráva


Anotace:

Jeřáb č. 1000

choreografie: Vendula Poznarová
tančí: Petra Hájková
hudba: Markéta Čonková

Miniatura inspirovaná touhou po životě. Nemocná dívka se podle japonské legendy snaží poskládat 1000 jeřábů a tím si prodloužit čas na tomto světě. Stihne složit jen 644 origami, a přitom se připravit na setkání s jeřábem, který ji odnese do světa za hranicí vědomí.

Reloj de arena

Interpreti: Petra Houšková
Tereza Svobodová
Anna Benháková
Scénografie: Anežka Straková
Projekce:  Lukáš Dřevjaný
Hudební koláž: David Horčička
Produkce: Alice Teslíková

Reloj de arena v překladu přesýpací hodiny, doslovně „hodiny z písku“
Čas. Hodiny. Hodiny z písku. Písek. Poušť. Duny.
Teď. Vzpomínky nevyblednou. Už jednou jsou zachyceny a i když mi zapomeneme... Jediný ...o čase jako čtvrém rozměru, v kterém se dá cestovat stejně tak, jak dokážeme jít po cestě vpřed i zpátky, doleva či doprava... Jedna osoba v jiném rozměru a čase. Spojují, doplňují, ovlivňují, oddělují, liší se,es íšil, íjulěddo, íjuňvilvo, íjuňlpod, íjujopS

Dodatek choreografky:
 
V této choreografii se poprvé snažím splnit svůj sen o týmové hře, tedy spojit několik tvůrců pod jednu věc. Nerada se skrývám za status "work in progress". V tuto chvíli naše dílo vypadá takto. Doufám, že i díky možnosti vám choreografii ukázat bude naše představení dospívat a zkušenost, kterou jsem při její tvorbě s ostatními zažila, nastartuje mou tvorbu směrem, kam chci jít.
 
n o m a d
 
Tvůrci představení:
Koncept: Alica Minárová (SK)
Performeři: Mira Studer (CH), Sabina Bočková (CZ), Solène Schnüriger (CH), Tereza
Slávkovská (SK), Tomáš Janypka (SK)
Hudba: Mira Studer (CH)
Scénografie: Rufina Bazlová (BLR)
Světelný design: Tomáš Morávek (CZ)
Supervize: Bohumíra Eliášová (CZ)
 
Jsme neustále na cestě, ale paradoxně cesta je právě časem pro zastavení, zpomalení a zamyšlení. Ujíždíme tisíce kilometrů a až tehdy máme prostor sami pro sebe, pro zpracování a utřídění zážitků a zkušeností. Co všechno se během cesty na nás zachytává, a kdy nastává pocit zahlcení? Možná se jen potřebujeme zastavit a očistit, abychom mohli pokračovat dále v pohybu vpřed a právě to je moment, kdy se vracíme k sobě. Tento akt bychom mohli nazvat návrat domů. Ale co je naším domovem? Je to místo kde fyzicky žijeme, nebo je to více než místo, stav mysli, ve kterém se nacházíme, lidé se kterými jsme?
 
n o m a d je mezinárodní taneční představení, které se zabývá fenoménem dnešní doby – bytím v "moving society&quot" - přesunem, jako nutnosti vycházející z neustálého pohybu. V projektu se setkávají umělci z různých kulturních a společenských prostředí, ale i rozmanitých profesních zázemí - tanečních, pohybových a divadelních přístupů. Odlišná lidská zkušenost se otiskla do tvorby díla. Energie společného setkání nás nasměrovala k reflexi pohybů uvnitř nás, které odrážejí naše bytí v "moving society".
 

Alica Minárová (1993)
Taneční studium začala na konzervatoři Duncan centre. V tomto čase také dokončila své bakalářské studium na matematicko-fyzikální fakultě UK. Momentálně studuje třetím rokem choreografii na pražské HAMU. Loni dostala možnost vycestovat na studijní stáž do švýcarské Lausanne na akademii La Manufacture. V akademickém roce 2015/2016 vytvořila choreografii DvaJa a NeBuď VajCo ve spolupráci se studenty HAMU, JAMU, DAMU nebo absolventy jiných oborů. V záři 2016 odpremiérovala v choreografické spolupráci s režisérkou Viktorií Vášovou představení UŽ v divadle Buranteatr v Brně. Sólo Verelomela vzniklo v čase studií ve Švýcarsku na jaře 2017. V současné době pracuje na bakalářském představení, pokračuje v mezioborové spolupráci a její práce můžete vidět jak v České republice a na Slovensku tak i ve Švýcarsku.

Představení podpořili HAMU, Nadace život umělce, SKOK!, Stanica Žilina-Záriečie, SE.S.TA, Théâtre de l'usine a Théâtre Sévelin 36. Velké díky za vznik a uskutečnění představení patří Jarovi Viňarskému, Marii Kinski, Šimonu Petákovi, Kateřině Uhrové a celému tvůrčímu týmu.